První pohled

     Kolikrát se zamýšlím nad tím, jak moc se necháme ovlivnit vzhledem ostatních lidí, hlavně na první pohled.

     Kdo je mladý, hezký, má krásnou postavu, je společenský, vtipný, sympatický, ten to má v životě snazší, říkám si. Ale je to vždycky tak?

     V práci máme mladého muže, poměrně dost potetovaného, s výrazem grázlíka. Přesto tento kluk stále se zájmem zdraví, usměje se, nikdy nezapomene. Na rozdíl od ostatních mužů či žen v naší firmě. Kde se ztrácí ta slušnost pozdravit? Nevím, jestli v dnešní době to už není přežitek. Ale to jsem trochu odbočila.

     Určitě nám nemusí být každý sympatický, to si ani nedovedu představit, že by to tak bylo. Ale když dotyčného poznáme blíž, zjistíme, že je to člověk, s kterým nám je dobře. Jsou lidé, kteří vyzařují pozitivní energii,jsou vtipní, zábavní, ale i citliví a jsou fajn. Oproti tomu jsou lidé opační a přesto také fajn, jen jim prostě "nebylo dáno". K nim se osobně počítám i já, nezajímavá ženská bez té jiskry, kterou jsem ostatně nikdy neměla:-). A nebo je to úplně obráceně. Jsme prostě různí a každý z nás je osobnost.

     A upřímně..... Jak nás asi vidí naši blízcí či cizí lidé? Čím jsme jim sympatičtí nebo naopak jim "nesedíme" už od pohledu?

     Samozřejmě, vzhled je důležitý, ale určitě víc to, co nosíme ve svém srdci. Jestli je tam láska, radost, pokora, ochota pomoci druhým. A neživíme v sobě sobectví, zlo, závist, hamižnost, nevšímavost.

     I já ve svém věku se stále učím nedat na ten první pohled.

     Jaký názor na to máte vy?