Prima víkend :-)).

Tak jako loni jsme v pátek odpoledne vyrazili na Alfa+ víkend do Slavoňova u Nového Města nad Metují.Jelo nás 19, čtyřmi auty. Cesta z Nové Paky trvala téměř 1,5hodiny.

Již včera jsem dala na Signály pár fotek na přiblížení tohoto místa.

V podvečer jsme dojeli na známé místo ve Slavoňově, do Domu Mariina zahrada- Schonstatský svaz žen, kde jsme byli ubytováni. Již při vstupu do haly na nás dýchlo něco, co nedokáži pojmenovat. Z člověka spadnou všechny starosti a trápení, prostě nastává uvolnění a pohoda. Celá budova je skromně zařízená, ale přitom to tam nepůsobí stroze a chladně, naopak se tam musí snad každý cítit dobře.

Po příjezdu a zabydlení jsme měli v malé kapli mši svatou, pak byla večeře a pak následovala 1. přednáška o historii bohoslužby. Přednášky vždy trvaly asi tak jednu hodinu.Pan farář měl obavy, aby toho nebylo na nás moc :). Po přednášce následovala diskuse o daném tématu a pak již popovídání u občerstvení.

Sobotní den jsme zahájili snídaní, pak byla přednáška o bohoslužbě slova, následovala přestávka a posilnění, pak další přednáška o bohoslužbě oběti. Všechny přednášky byly hodně zajímavé, jak pro věřící, tak i pro hledající.

Po obědě, nezbytné kávě a odpoledním posezení jsme se přesunuli do slavoňovského roubeného kostelíku, který je chráněnou národní památkou. Ještě nikdy jsem neměla možnost takový kostelík navštívit. Při mši svaté nám Pája hrála na kytaru písničky ze zpěvníku Koinonia. Z toho jsme měla velkou radost, protože tyto písničky se mi hodně líbí a hodně mi říkají. A když po svatém přijímání zazněla píseň Dáváš mi lásku vzácnou....kterou mám moc ráda a vždy mě dojímá.....

Po skončení mše nám místní pan farář něco málo povyprávěl o historii tohoto kostelíku, který je hojně navštěvován i cizinci.

Pak jsme se přesunuli zpět na večeři, popovídání a v podvečer jsme se rozjeli do našich domovů. Myslím,že se nikomu odtud nechtělo odjíždět.

Ráda bych tímto poděkovala našemu panu faráři P. Pavlovi Kalitovi, který pro nás připravil přednášky. A velké díky patří dobré duši našeho společenství, Martině,která se postarala o to, aby se každý z nás tam cítil co nejlépe.

Díky Martino!!!!!

Však také při odjezdu jsme mnozí z nás měli slzy v očích.

Bohu díky za tento víkend a za naše společenství.

Tímto článkem se nedají vyjádřit mé pocity a radost, takže prostě to bylo nádherný a vzpomínky zůstanou.

Ps. Chtěla jsem napsat jen kraťoučký článek, ale nějak se to nepodařilo :-)). Tak snad někdo z vás si to přečte až do konce :-)).