Co mi kniha dává a co bere:-)

O knihách bylo a bude napsáno jistě hodně. Toto je takové mé malé zamyšlení o knihách a mé lásce k nim.

Od mládí opravdu hodně a ráda čtu. Je to pro mě jako droga, bez které nemohu být. I ten čas si najdu. Vím, že bych měla jít žehlit, okopávat záhony.... Ale i to se stihne:-). Prostě alespoň chviličku.

Jako větší část žen ráda čtu ženské romány. Ty jsou pro mě takovým únikem z reality, kdy se na mě hrnou starosti a nevím si s nimi rady. Je to odpočinkové čtení, kdy člověk nemusí moc přemýšlet, mysl se očistí alespoň trochu od běžných starostí.

Poslední roky čtu i duchovní literaturu.A to pak můj mozek jede na plné obrátky a z hlavy se mi téměř kouří:-).Přiznám se, že hodně věcem nerozumím, neorientuji se, musím se ptát, abych byla jak se říká v obraze. Ale co,jsem přeci začátečnice:-). Bez knihy neusnu. Každý večer v posteli musím přečíst pár stránek. Přiznám se, že někdy je to pár odstavců a spím:-). Ne, že bych ležela v knihách od rána do večera, to fakt ne. Spíš ten čas kradu.Jsem přeci úplně normální ženská, která zvládá milion věcí,rodinu, domácnost, zahradu, psa, zaměstnání . Určitě dávám přednost čtení před televizí. Ale samozřejmě, že na televizi se také dívám.

A co mi četba bere? Jedině ten čas, ale toho času opravdu nelituji.

Čtu nyní brožuru Ze života pro život. Skutečné příběhy skutečných lidí otištěné v časopise Milujte se. Kniha je takovým svědectvím obyčejných lidí o svém vztahu k Bohu, kdy se jim Bůh dal poznat v těžkých životních situacích. U některých článků mě až mrazí, mám slzy v očích, v srdci radost, zklidnění a hlavně POKORU. Obdivuji je. Více uvažuji o svém životě.

Tak vám přeji, ať i některým z vás je s knihou tak dobře, jako je mě:-).